WITaj v Ráji

Letošní čtrnáctý ročník Brutusu se konal na Malé Skále, ale i když je to daleko, naši valašskou skupinu to nemůže rozházet. Jsou prostě tradice, které se dodržují. Za pár let sice táta bude obcházet kontroly o holích, nebo tak něco, ale být jediným účastníkem všech Brutusů je jistá zodpovědnost. Myslím, že by šel i kdyby měl horečku, jen aby mohl říct, že se zúčastnil.

Pátek čtrnáctého března a Terčino auto vyráží nasáčkované našima věcma, Zbyňou, Moničkou a mou maličkostí směr Chrudim. Po chvilce bloudění vysazujem Elzu u strejdy a přejíždíme do Pardubic na večeři. A samozřejmě pro mou polovinu ;)

Kolem jedenácté konečně fasujem mapy a popisy na prezentaci a ještě rychle zakreslujem kontroly. Je jich třicet a jsou dost daleko od sebe. Nebude úplně jednoduché jich posbírat dost.

Ráno pořádně posnídat a nachystat vše potřebné, vyfasovat bodové hodnoty a vymyslet smysluplnou trasu. 10:10 konečně vyjíždíme vlakem do Dolánek. Tam už čeká Azbest a pár automobilových pasažérů. Poprchá, ale něco takového nás dneska nemůže rozhodit.

Konečně je odstartováno. Do 16:30 máme asi pět a třičtvrtě hodiny. První se vydáváme na K28 a hned tam nabíráme nějakých patnáct minut, neboť kontrola musela být schovaná kvůli mládežníkům. Jenže byla schována ke špatným skalám. Lítalo nás tam spousta, jenže jak už to tak bývá, jen někdo je ochoten soupeřům poradit. Dalších 15 nabíráme mým špatným postupem na K29. 

Cestou na K27 potkáváme Azbesta, který má spoustu času a fotí. Dohledávka nám udělá trošku problém, když se LuHo vyšplhá na jiný kopec. Navíc mi jaksi začínají tuhnout nohy a vůbec se mi to nelíbí. Z K22 se mi nějak nedaří seběhnout dolů k vodě a šplhání do stráně na druhé straně je oceněno smíchem a fotkou.
 Zatímco K21 nacházíme v pořádku ke K15 chvilku bloudíme. Čtyřkilometrový přesun na devítibodovou K12 - památník po skokanském můstku - přes Frýdštejn mi dává pořádně zabrat. Do kopce vesele pochodujem, místo deště padají kroupy. LuHo je evidentně stále ještě čerstvý a já se snažím. Najednou se mraky přeženou a vysvitne sluníčko. Je vidět až na Trosky. K13 a K14 má náhle úplně jiné kouzlo. Bledule a sněženky voní a do kopce se přeci jen běží lépe.

196 výškových metrů na K17 zdolávám díky ručnímu gumicuku a polovině banánu (což byl opravdový deal breaker, který snad do budoucna přežijeme..) To už nám do konce zbývá asi hodina a půl a já vetuju K19, protože tam už bych se nevyškrábala. V cíli jsme sice o nějakých 40 minut před limitem ale 48 bodů je 48 bodů. Průběžné osmé místo taky není špatné.
Na večeři máme naštěstí rezervovaný stůl, jinak bychom se do restaurace vůbec nedostali. Sice musíme chvíli čekat, neboť je natřískáno, ale máme si o čem povídat a pivo k tomu. Večer končím borůvkovým pohárem.

Brzy ráno nás vzbudí bubnování deště. Celý den poprchá a taky silně fouká, ale nám to nevadí. Rozdělení bodů je dnes velmi zajímavé a nejlepší trasa na jakou jsme přišli vede přes včerejší kontroly. 8:00 a Azbest ohlašuje start. Na K18 stoupáme spolu s Dejnou a přejem hodně štěstí, neboť holky jdou na vítězství. Na K17 se naše cesty dělí, holky míří přes Jizeru, zatímco my míříme k jihu na K22. Proběhnem Besedicemi a vydáváme do přilehlého skalního města. Je to tam krásné i když prší.

 Další zastávka je K27 a tentokrát jsme ji trefili napoprvé. Na silnici u K28 chytá LuHa mlsná na corny, zatímco já si lepím prst na noze. Postup na K29 se tentokrát obejde bez chyby. Uděláme si zastávku v Rozumově a vymýšlíme další postup a taky potkáváme jeden mapový trénink v Klokočských skalách :) Rychlá návštěva Rotštejna - je tam fakt hezky - a už je tu stoupání na Kozákov. Naštěstí jen do půlky na K30.

 Zbývají nám nějaké dvě hodiny a po zralé úvaze vynecháváme osmibodovku. Na K31 se zase rozprší a na hřebenovce nás to málem sfoukne, ale K25 je zdárně oražena. Navštěvujeme i Štípek a K19 a po vrstevnici míříme ke starému lomu na Brodem (K34). LuHo vytahuje foťák a dokonce se mi povede vyfotit i jeho, důkaz ovšem neuvidíte. Ještě si uděláme blátíčkovou klouzačku a protože máme třičtvrtě hodiny, rozhodnem se navštívit i K35. Mě se povede zamotat se do ostružin ale vymotám se včas, abychom doběhli do cíle s dvacetiminutovou rezervou. Nedělní bodové skóre se zastavuje na 47 bodech, což je v HD nejvíc a tak se v celkovém součtu posunujeme na třetí místo.

V deštivém počasí se dvěma týmům nevyhly nehody, takže doufám, že všichni budou v pořádku a příští rok se na patnáctém ročníku potkáme u nás na Valašsku.